• Martin Rumler

Začaly jsme vnímat, že Most nejsou jen paneláky

Rozhovor se herečkami Annou a Andreou


Jak na vás zapůsobilo setkání s příběhem paní Evy?


Anna: Ze začátku jsme z toho byli smutné, protože jsme si neuvědomovaly i ty dobré části jejího příběhu. Překvapilo nás, kolik v životě zažila překážek a těžkostí a přesto působila pozitivně. Mnohokrát se při svých vzpomínkách i zasmála. I když má člověk těžký život, může být pozitivní.


Andrea: Moc jsme o té době nevěděly, když jsme její příběh začaly poslouchat.


Komu patřil na záznamu hlas další ženy, která paní Evu uklidňuje, když se při vzpomínkách na starý Most rozpláče?


Anna: To byla její pečovatelka.


Jak vy, jako zástupkyně generace, která zná už jen sídlištní Most, svoje město vnímáte?


Anna: Když jsme hru začaly hrát, začaly jsme Most vnímat i tak, že to nejsou jen paneláky. Že to není jen nuda a dá se v něm objevit něco nového, originálního.


Andrea: Nevím, jestli pro mě tahle hra nějak změnila názor na Most. Mně se v Mostě docela líbí. Přijde mi škoda, že ho lidé odjinud znají jen pod heslem Dycky Most! Ale určitě jsem si udělala obrázek o starém Mostě. když jsme inscenaci tvořily, musely jsme zjišťovat hodně informací.




Kolik je v inscenaci z vás a kolik z Pavla Skály a Leony Houdkové, kteří vás vedli?


Anna: Na začátku jsme jely vlastně jen my. Chtěly jsme vytvořit dokument a začaly jsme si číst příběhy z Paměti národa. Každá z nás donesla několik příběhů a nakonec jsme si vybrali paní Evu z Mostu. Začátek jsme si dělaly samy a pak nám pomohli Pavel a Lejča.


A je pro vás na divadle důležité, že vytvoříte takhle silné dokumentární drama a ne třeba „jen“ klasickou pohádku?


Anna: Baví mě, že si na věci přicházíme postupně, že v dramaťáku nedostaneme hotový scénář.


Jaké pro vás je se ocitnout na Jiráskově Hronově?


Andrea: Těšila jsem se sem a vlastně jsem se nijak nestresovala, než jsem viděl včera tři představení a zjistila jsem, jak jsou všichni dobří. To jsem dostala strach. Ale pak jsem vnímala, jak nás diváci podporují, a to byl skvělý pocit.


Anna: Je to naše první inscenace a je úžasné, že jsme se sem hned dostaly a že už jsme mohly před tím hrát na Dětské scéně ve Svitavách nebo na Loutkářské Chrudimi.


Pracujete s loutkami, zkoušíte si práci s rekvizitami i s mluveným textem. Baví vás tohle spojení?


Anna: První nápad a směr, ještě v původním obsazení, byla jenom činohra. Moc se to nedařilo, pak se soubor trochu proměnil a došly jsme k tomu, že chceme pracovat třeba i s tím dřevem, protože má v samotném příběhu velkou roli.


Andrea: Pavel s Lejčou nás skvěle vedli a tak trochu z dálky nás korigovali.


Martin Rumler


1 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše