• Jana Soprová

Z Hronova na Slovensko a zpět

V letošním roce přijíždí na festival kromě zástupce slovenské větve AITA/IATA Joža Krasuly hned několik pracovnic z partnerské instituce NIPOS-ARTAMA, Národného osvetového centra (NOC). Lucia Hromníková, odborná pracovnice pro neprofesionální divadlo mladých a dospělých v NOC, sem přijela, aby nasbírala zkušenosti k porovnání festivalu Jiráskův Hronov a Scénická žatva Martin. A my jsme také požádali alespoň o základní srovnání těchto dvou akcí.



Jak funguje Scénická žatva na Slovensku ve srovnání s JH?


Jsem v úzkém týmu Národného osvetového centra, které je organizátorem, vyhlašovatelem a garantem festivalu Scénická žatva, který je obdobný jako Hronov. Jezdím na JH pravidelně, jen teď jsme se snažili finančně odlehčit NIPOS i NOC, a přijely jsme přes Erasmus. Pokud jde o to srovnání, vidím hodně podobného nebo stejného, což je mi velmi sympatické. Je vlastně skvělé, že postupujeme jednotným způsobem, například v tom, jak funguje výběr na oba festivaly. My máme klasické divadelní soutěže, které jsou trojkolové, jde se od regionů přes krajské kolo až po celostátní soutěž, a ty nejlepší inscenace postupují na Scénickou žatvu. Rozdíl je v obsahu, vy tu máte třeba pantomimu nebo pohybové a taneční divadlo, které NOC nezastřešuje. Festivaly tohoto typu fungují spíše pod soukromým organizacemi, i když je velmi rádi na Scénické žatvě přivítáme. Mají možnost i právo se zúčastnit. Ale je to jen forma doporučení, na základě kterého si dramaturgická rada může vybrat a nemusí. Přehlídku naopak máme spojenou s uměleckým přednesem a divadlem poezie. Máme běžně několik desítek recitátorů, kteří se odprezentují v nějakém bloku nebo pásmu. Poslední léta to děláme tak, že umělecký přednes daného jednotlivce bývá před představením, kde je to i tematicky nastavené, aby to mělo hlavu a patu a jedno druhé nějak nerozbíjelo.


Jsou součástí vašeho festivalu i alternativní soubory? My jsme tady letos viděli dvě ukázky tvorby, shodou okolností právě hodně alternativních projektů. Jak tedy alternativu začleňujete?


Máme to jen jinak rozdělené. Nemáme tolik národních nebo celostátních festivalů jako vy, máme jich méně, ale zato v rámci těch festivalů existuje víc soutěžních kategorií. Takže například divadlo dospělých nečleníme na činoherní nebo výrazové, spíše se bavíme o tom, jaký je inscenační přístup. Jedna soutěžní kategorie je současné experimentální divadlo a druhá kategorie je tradiční divadlo s klasickým režijním přístupem.


Máte i nějaký další festival?


Další celostátní festival je Divadlo mladých, kde se děcka snaží pracovat tímto způsobem. Tam ta alternativnější forma převládá, a jen občas se objeví něco tradičního. Máme to ovšem rozložené spíše věkově. A tam je velmi vítané, když soubory dělají autorské texáty. Což bylo vidět i tady. Zatímco dospělí spíše sahají po napsaných divadelních hrách, nebo něco adaptují, mladí zastřešují a přinášejí témata, která je trápí, které jsou možná pro nás starší někdy banální – ale je to důležité v tom, že mají potřebu se k něčemu vyjádřit a apelovat na společnost i na nás.


Jak je to se základnou divadelních spolků na Slovensku. Zmenšila se, zvětšila nebo zůstává stejná?


Máme u nás několik více než stoletých souborů, které postupně měnily herecky a v rámci obsazení lidí, a udržují tu tradici. Ale zároveň vznikají stále nové soubory. Ty dospělácké se umí udržet a postupovat dál, u těch mladých a dětských je to tak, že děti skončí ve škole, nebo lidušce a soubor se automaticky rozpadne. Stejná věc se děje u mladých divadel, když lidi odejdou na vysokou školu nebo do pracovního života a už se k divadlu nevrací. Teď zažívám pocovidové období, kdy se množství divadel úplně rozpadlo, nebo tam zemřel někdo významný, kdo soubor držel a táhnul. Lidi se jednoduše adaptovali na to, že jim divadlo moc nechybí. A zvykli si, že svůj volný čas můžou trávit s rodinou. Ale i v téhle době vznikly některé nové soubory. Mezi ně patří právě soubor z Námestova, který tu prezentoval Slovensko s Hrou na boha. Jsou na začátku a hned vyhráli celostátní festival. Takové novinky dokážou pěkně překvapit.


Objevila se nějaká výrazně nová témata?


Nová témata se objevují u mladých. V posledním období se často se opakují – vzhledem k tomu, že máme v parlamentu velké zastoupení fašistů, mladí se často vracejí k řešení židovské otázky. Mají potřebu se k tomu vyjádřit. Dále řeší své běžné životy, to, co se jim nelíbí a s čím nesouhlasí, co je trápí. U dětského divadla je to například šikana. V souvislosti s tím vznikají polemiky, jestli by se měly děti a mladí vyjadřovat k takovým těžkým tématům. Jestli je to OK. Řeší se to i na rozborových seminářích. Většinou je to tak, že téma přinesli sami herci, a bylo na režisérovi, aby je v tom korigoval, aby chápali, o čem hrají, když už se tomu tématu chtějí věnovat. Takže to přichází přímo od nich, což je skvělé.


Vraťme se ještě k rozdílům a podobnostem obou festivalů. Na JH jsou například tři diskusní kluby. Jak je to u vás?


U nás se tomu říká rozborový seminář, nebo kritická platforma, která funguje na všech kolech, které jsem zmínila, od regionů přes celostátku až na tu žatvu, s tím, že žatva už není soutěžní. Takže v rámci rozborového semináře jde o nějakou reflexi, zpětnou vazbu, povzbuzení, pojmenování základních problémů, s kterými se divadelní soubory potýkají. Máme tam odborníky profesionály, teoretiky i praktiky, kteří se snaží komunikovat srozumitelnou formou, konstruktivně kriticky, aby to amatéry někam posunulo. Také míváme různé přednášky na nějaké téma, nejen na Scénické žatvě, ale i na ostatních festivalech, Diskusní kluby většinou fungují tématicky, kdy něco zazní a pak je volná debata. Seminářům se u nás říká divadelní dílny nebo workshopy, probíhají také několik dní v určitém počtu hodin pod vedením profesionálního lektora. Přihlásit se může kdokoli.


Ty paralely jsou dosti silné. Nakolik jste finančně podporováni, kdo festivaly organizuje?


U nás je to tak, že máme regionální a krajská osvětové střediska, kterých je po celém Slovensku více než čtyřicet. Zastřešují kulturu a vzdělávání v regionu, včetně neprofesionální kultury. S nimi NOC výrazně spolupracuje, jsou to naši kolegové, kteří organizují regionální, krajské a celostátní soutěže. S tím, že my jsme vyhlašovatel a odborný garant v rámci Národného osvětového centra. V rámci Scénické žatvy je rozdíl s Jiráskovým Hronovem v tom, že my děláme všechno, a město nebo Turčianské kulturné středisko nebo galerie na tom participují jen do jisté míry. Město se moc nezapojuje, jen nějakou jemnou finanční dotací, případně nám dovolí pracovat v nějakých prostorách. Je to jednodušší v tom partnerství, ale nemají takový zájem o věc jako tady. Finančně je to tak, že NOC dostává od ministerstva kultury finanční dotaci jako konkrétní balík na Scénickou žatvu, s kterým zacházíme. Pak jsou nějaké sponzoringy, které jsou příjemné, ale stále malé injekce.


Jana Soprová


7 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše