• Jana Soprová

Už mám inventární číslo

Pavel Hurych si v rámci festivalů v různých částech Čech už vyzkoušel nejrůznější role – od technika po lektora kurzu. Na téma týkající se světla v divadelních amatérských představeních napsal dokonce knihu (byla k dostání i na JH).



Když se mluví o tom, kdo je nejletitějším účastníkem Jiráskova Hronova, jistě kandiduješ na jednu z předních pozic, že?

Jezdím sem od roku 1976, takže je to můj čtyřicátý šestý Jiráskův Hronov. Už mám inventární číslo. Ti, kdo sem jezdí často, si vzpomenou, jak jsme od roku 1991 s Jardou Vondruškou začínali v Sokolovně. Pak přišla potřeba vytvořit pro loutkáře nějaký malý prostor, to bylo v ZUŠ, kde jsme stavěli elevaci. Jeden rok byla místo Sokolovny Slavie, ale tam se pak už nikdy nehrálo. Pak skončila ZUŠ, protože tam udělali lezeckou stěnu, a hledal se tedy další malý prostor. A volba padla na Myšárnu, kde bylo původně informační středisko festivalu.


Jak se rozhlížím kolem, je to vlastně malá tělocvična.

Je to tak, dnes je nová tělocvična nahoře.


Ty prostory, které nejsou původně určené pro divadlo, mají určité technické nedostatky, nevyhovující podmínky. Je pro vás obtížné se vyrovnat s takovým prostorem?

Něco už máme za ta léta vyzkoušené. Ale když přijde něco nového, problém je především proto, že technické požadavky dostáváme na poslední chvíli, a my musíme fofrem vymýšlet a domýšlet řešení. Já si většinu vybavení vozím z domova, ale když se dozvím o nějakém problému až na místě, řeší se to hůře. Za ta léta už jsem na doplnění potřebných věcí a za ztráty (někdo ukradne kabely, žárovky atd.) zaplatil spoustu peněz.


V těchto prostorech se hrají komorní inscenace vždy několikrát za sebou, a na nějaké proměny prostoru pro další asi není moc času. Je potřeba reagovat rychle...

Jsou tu inscenace pro malý počet diváků, a je tedy potřeba čarovat, aby to bylo komorní, ale přijatelné, ikdyž se to hraje xkrát..


Jak se daří domlouvat s jednotlivými soubory, mají nesplnitelné požadavky?

Je to kus od kusu. Některé soubory jsou úžasné, vstřícné, když jim něco nabídnu, jsou rádi. Někteří jsou trošku namyšlení, ale většinou jsou chápaví. Je jim jasné, že nemůže být nic stoprocentního. Nejsou to stabilní prostory, takže musí být kompromis.


V recenzi inscenace Přesýpání Luděk Horký glosoval, že se mu nezdálo, že by byl prostor přesně přízpůsoben konkrétnímu představení Hany Voříškové. Jak se cítila ona?

Mluvil jsem s ní po vyjití toho článku. Divila se a dá se říci, že byla docela rozčilená, že její slova o tmě byla špatně pochopena. Ta slova měla lidi naladit na nějakou atmosféru, netýkalo se to konkrétního prostoru. Já sám jsem to bral, že jde o navození úvodní situace. Vždyť mnohá představení začínají právě tím PŘEDSTAVTE SI, ŽE…


9 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše