• Jan Duchek

Třetí sloupek Honzy Duchka


Od té doby, co mi nějaká dobrá duše ozřejmila, že křídou vyvedený nápis K+M+B na veřejích znamená „klíče, mobil, brejle“, mi svět přišel o kousek obyvatelnější. Jsou tak pojmenovány tři věci z pěti, které nesmím ráno při odchodu z bytu zapomenout. Škoda, že s mudrci tehdy nešel i mladý Pilát Pontský, protože to by mi dost pomohlo s peněženkou a papíry od auta. Ale už to tak prosím nechme, ať nemají teologové těžkou hlavu.

První hodina od zazvonění budíku není doba pro velkolepou duševní práci, nýbrž zlatý čas autopilota a jeho rutin. Klíčem k úspěchu je pravidelné opakování a stejnost. Musíte to do sebe namlátit jak německá nepravidelná slovesa, jinak prožijete život plný chyb a utrpení. Mimochodem kdykoli dáte do věty „německá nepravidelná slovesa“ a „utrpení“, chybu neuděláte. Ale zpět ke K+M+B+P+P, k ranní odchodové rutině. Dvacet let ji trénuji a pak si přijde pandemie a přidá „R“. Respirátor. Moje hlava prostě není dělaná na šest věcí, to se musí celé přeprogramovat. V zásadě je potřeba ji několikrát důsledně vypláchnout vínem a zahájit cíleně každodenní uvědomělý dril. Trvalo to, ale nakonec jsem uspěl a letos na jaře už autopilot prováděl ranní vzlety bezchybně a s grácií.

Od zrušení povinnosti nosit respirátor se při odchodu z bytu (ano, už zase se chodí z bytu ven) nemohu dopočítat. Při vstupu do obchodu i do divadla mívám divný pocit na puse a za ušima, jako když se vám do vousů zaplete neviditelná pavučina babího léta. Občas na veřejnosti nečekaně chytím průvan, nepodaří se mi kýchnutí bolestivě absorbovat kamsi dovnitř, ale pošlu ho podle předpisu do rukávu v místech, kde mají jiní borci nabušený bicák. Okamžitě se mě zmocňují ozvěny paranoidního pocitu, že mě lidé v nastalém tichu po očku sledují, brzy se vymrští, polijí mě desinfekcí, obalí igelitem a hodí do pece.

Přesto však, nemuset sledovat představení v zamlžených brýlích, moci si dát Pod křídly anděla rybičkovou pomazánku, aniž by s člověkem sdílela jeden respirátor celý den, nerozplakat se po větrovém bonbónu a moci v divadelních sálech sledovat emoce ve známých tvářích, to je blaho, to je ráj a teprve teď to člověk dokáže plně docenit.


Honza Duchek


14 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše