• Jana Soprová

Rozhovor s lektorem semináře LAM

Josef Chozé Jelínek vedl na letošním Jiráskově Hronově loutkářskou dílnu pod názvem LAM aneb Loutka-animace-manipulace. Na konci JH jsme mohli vidět ukázky práce jeho svěřenců či spíše svěřenkyň – ukázali(y) nám, jak lze vytvořit loutku třeba z toaletního papíru, ale také z pouhé ruky a prstů jen pomocí přidaných „očí“.



Absolvent oboru herectví katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU získal první angažmá jako činoherec v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, následovala zastávka v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a Východočeském divadla Pardubice. Od roku 2015 je angažován v Divadle ALFA v Plzni, kde jede jednu velkou roli (či loutkoroli) za druhou. Kromě toho v Plzni vede společně se svou manželkou Martinou v Moving Station kurzy divadelní improvizace. A víte, kde se seznámili? Hádáte správně, právě na Jiráskově Hronově…Z našeho dlouhé rozhovoru uvádím alespoň pár úryvků.


Já jsem vlastně už druhá generace loutkoherců u nás v rodině – můj tatínek, který se jmenoval Ctirad Jelínek, a moje maminka Jarmila Enochová, taky loutkoherečka, se potkali v Naivním divadle Liberec v 80. letech, a já jsem jeden z jejich dvou synů (můj bratr Václav Jelínek je součástí dua Bratři v tricku).


Vystudoval jsem DAMU na katedře alternativního a loutkového herectví. Byli jsme poslední ročník Markéty Kočvarové – Schartové. Měli jsme to štěstí, že jsme ji ještě zažili a převzali její zkušenost a její přístup k loutkovému divadlu. A celé studium bylo moc fajn.


Markétě jsme přezdívali familiárně babička a všichni jsme ji milovali. Starala se o nás jako o vlastní. Vštěpovala nám do hlavy: Pamatujte si, co je to ta alternativa. Každý z vás si hledá alternativu divadelního jazyka, Někomu víc sedí zkombinovat činohru s pohybovým divadlem, někomu víc sedí hudba a loutka, nebo hudba a tanec, ale každý z vás si sám v sobě musí najít odpověď na to, co je ta vaše alternativa.


Moji seminaristi na Hronově byli naprosto famózní. Tvrdím, že lektoři na Hronově mají jednu velikou výhodu. Nemusejí ty lidi učit základy typu „Mluv nahlas! Stůj rovně! Nebo takové to Zapni se (ve smyslu, aby člověk zapnul celé své tělo). V Plzni se studentů ptám, jestli mají zkušenost s vystupováním na veřejnosti, což často nemají, a dostat z některých slovo je úmorná práce jako s motorovou pilou. Ale tady jsem se zeptal jen formálně, protože vím, že jsou to všechno divadelníci. Takže vědí… Kromě toho jsou tu všichni ze zájmu, a ne z povinnosti. Vlastně to bylo poprvé, co jsem někoho učil tak dlouho – byl jsem z toho zpočátku hrozně nervózní, vymýšlel jsem, jak to mám koncipovat. Jestli si mám přivést základní typy loutek nebo jít vlastní cestou. Nejprve jsem byl vyděšený, že jsme za den udělali práci za dva dny, protože všichni byli skvělí a kreativní, chytří a šikovní, ale pak jsem zjistil, že jsem si toho na ně připravil moc. Tak dobrou třetinu toho, co jsem měl připraveno, jsme vůbec nedělali.


Jestli bych do toho šel i příští rok? Nevím, jestli by byl zájem. Na Hronově je vždycky spousta atraktivním seminářů. Ale klidně bych do toho šel, a začal tam, kde jsme skončili. Jsem z loutkařiny fakt nadšený, miluju hračičkaření. Neustále jsem se ptal na zpětnou vazbu, jestli je nenudím, nebo netrápím, a oni mě ujišťovali, že je to baví, že to funguje, nikdo z nich nebyl negátor.

4 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše