Právě před 30 lety došlo k programové proměně Jiráskova Hronova

Do roku 1990 byl Jiráskův Hronov přehlídkou činoherního amatérského divadla, od roku 1972 byl přitom střídavě přehlídkou celostátní s účastí slovenských souborů a v lichých letech národní, občas s účastí zahraničních souborů. Nutno podotknout, že od roku 1987 se v programu přehlídky začala objevovat tzv. studijní představení, která vybočovala z vymezení činoherní přehlídky, v roce 1990 jich už bylo daleko více, než obsahoval hlavní program. Nazrál tak čas k přehodnocení poslání Jiráskova Hronova. Odborná rada IPOS-ARTAMA, v níž byly zastoupeny i všechny zájmové organizace amatérského divadla, doporučila po vzoru Scénické žatvy v Martině, realizovat hronovský festival jako přehlídku mezidruhovou a také vytvořit podmínky pro vznik samostatné národní přehlídky činoherního a hudebního divadla, kterou se od roku 1992 stala Divadelní Třebíč. Nikdo z navrhovatelů nepochyboval o tom, že Jiráskův Hronov je díky své tradici tím nejvhodnějším místem pro uskutečnění střechové přehlídky, divadelní žatvy.

Realizace tohoto záměru nebyla myslitelná bez souhlasu pořadatelského místa. Čas ubíhal a na přípravu Jiráskova Hronova v nových intencích nebylo mnoho času. Byl svolán první organizační štáb. Jel jsem na něj do Hronova v roli novopečeného oborného pracovníka ARTAMA spolu s Lenkou Lázňovskou, která mne cestou varovala, že jednání nebude jednoduché. Nevyvedlo mne to nijak z míry, měl jsem za sebou bohatou praxi s organizováním přehlídek ve Středočeském kraji. Inu, jednání to nebylo opravdu jednoduché. Na hronovské radnici se sešel asi patnácti až dvacetičlenný organizační štáb členěný do různých komisí, složený převážně z místních občanů. Předsedal mu tehdejší starosta města Ing. Miroslav Houštěk. Námi tlumočený návrh, realizovat Jiráskův Hronov jako mezidruhovou přehlídku všech druhů a žánrů divadla včetně příbuzných scénických druhů, narazil na nepochopení.

Hronovští měli představu o jiné koncepci. Takové, která by obnovila tradici Jiráskových oslav, v nichž by dominovalo uvádění her slavného rodáka. Na otázku, kde vzít kvalitní inscenace těchto her, neexistovala odpověď. Po mnoho minulých let se takové objevovaly jen sporadicky. Padla i úvaha o tom, že by se nastudování mohli ujmout vyspělé soubory na základě společenské zakázky. Rozproudila se nekonečná diskuse o budoucí podobě festivalu, v níž dominovaly názory prosazující zachování statusu quo. V jisté chvíli jsem si dovolil vyslovit návrh, aby hronovští organizovali svou přehlídku nadále dle svých představ, s tím, že se na ní podílet nebudeme a vyhlásíme výběrové řízení pro konání vrcholové mezidruhové přehlídky amatérského divadla na jiném místě. Jak ukázalo následné výběrové řízení pro konání národní přehlídky činoherního a hudebního divadla, nebyl by problém takové místo nalézt.

Auditorium organizačního štábu jsem přitom ujišťoval v tom, že jsem poslední, kdo by tradici Jiráskových Hronovů chtěl přerušit. Že vím, jak se těžce buduje a lehko pohřbívá, a že právě proto přicházíme s návrhem, který by věhlas Hronova posílil. Navzdory tomu jsem byl osočen z neúcty k hronovské tradici, z neomaleného jednání etc. Členka organizačního štábu paní Prouzová mi to vmetla do tváře na místě a několik let mne ani nepozdravila. Nicméně, ten výbuch, který mé prohlášení způsobil, vedl při dalším jednání k úspěšnému konci. Myslím, že se o něj zasloužili především starosta Miroslav Houštěk a Lenka Lázňovská. Z Hronova jsme odjeli se souhlasem vyhlásit přehlídku jako mezidruhovou a podpořit ji vydáním ministerského statutu. Ten podepsal tehdejší ministr kultury Milan Uhde. Od roku 1991 se tak Jiráskův Hronov stal programově mezidruhovou přehlídkou amatérského divadla.