• Jan Císař

Nejen divadlem živ je festival…


Naučil jsem se za těch minulých padesát let, která jsem strávil v amatérském divadle, chápat divadelní festivaly a přijímat je, ať mají jakoukoliv úroveň, jako pozitivní. Je to pro mne zpráva nejen o kvalitě a podobě nějakého amatérského divadla, ale i o stavu amatérského divadelnictví, amatérismu vůbec. Má totiž svou atmosféru, která je souhrnem mnoha faktorů, činitelů. Na prvním místě k nim patří samozřejmě vztah k samotnému festivalu jako jisté neběžné události. A také kritéria, jimiž se měří předváděné inscenace. Jde prostě o měřítka, která dovolují srovnávat více inscenací, o hledisko při jejich posuzování, o nějaký určovací znak. Znovu musím opakovat, že tahle kritéria jsou součástí celkové atmosféry festivalu, spolutvoří ji, ale také z ní rostou. Zažil jsem poroty, které byly sice ve svých nárocích striktní, ale jinak odrážely důsledně vědomí, že JH je Mekkou amatérské činohry a sebehorší inscenace to nemůže ohrozit. Z toho vyplývala klidná, harmonizující, fungující v souladu všeho a všech atmosféra – včetně organizačního uspořádání – Jiráskova Hronova.


Pak začaly zápasy kolem nástupu alternativy a harmonie mizela. Porota se měnila občas – a postupně tato proměna nabývala převahu – v teoreticko-historicko seminář vážné povahy. Přispívala k tomu vydatně sestava slovenské části poroty, kterou vedla vedoucí pracovnice pro ochotnické divadlo Osvetového ústavu v Bratislavě Olga Lichardová, jež přivážela na JH vskutku elitu slovenské teatrologie a stylu jejího pobytu v Hronově i jejímu vystupování dodávala ducha ekipy.


Později jsme také utvářeli jakousi českou jednotu porotců tím, že větší část nás bydlela v kempu v Dřevíči včetně některých pracovníků tehdejšího ÚDLUTu jako vrcholného státního orgánu pro ochotníky, ale na slovenskou organizaci s jejím bohatým „mimodivadelním“ programem jsme neměli. Noci jsem trávil v naprosto nedýchatelném ovzduší tzv. Ponorky, to jest v podzemních místnostech Jiráskova divadla, kde v našem čele sedával dr. Milan Kyška, jehož jsem nazýval – s trochou ironie – hlavou českého ochotnictva. Lektoři Klubu mladých – byl založen na 42. JH a uvedl do praxe vzdělávací model, jenž měl umožnit mladým divadelníkům účastnit se hronovského festivalu v kolektivu vrstevníků – naplňovali tento pro- gram i po nocích. Chodili se svými frekventanty do hospody Na Prajzku (dnes tam stojí restaurace a hotel), který bouřil až do rána zpěvem a řečmi. Když jednou přijel scénograf Jáno Zavarský později na JH a uviděl tehdejší lektory Klubu mladých, vyslovil památnou větu: Vyzeráte ani popolnice, což svědčilo o namáhavosti společenské atmosféry Jiráskova Hronova.


Patří k ní nejen noční hrátky a diskuse, ale i chvilky v různých pohostinných zařízeních. Léta to pro mne byla především „Stovka“ díky svým vedoucím, jimiž byli kdysi Jiří Glück a potom Zdeněk Jelínek. Na jejich podíl na vzniku mé pří- jemné a milé hronovské atmosféry nemohu nikdy zapomenout. Chodil jsem do „Stovky“ zotavovat se po různých zážitcích i po té námaze věnované účasti na společenském životě JH, bez něhož si tento festival nedovedu představit a jež pro mne představuje stejnou součást jako divadlo, jež jsem v Jiráskově divadle zhlédl.


Musím říci, že jsem se na Jiráskově Hronově a na vnímání jeho atmosféry mnohému naučil a konstatuji – jak jsem stačil letmo sledovat poslední ročníky tohoto festivalu – že vzniká opět jeho neopakovatelná atmosféra díky účastníkům seminářů.


Jiráskův Hronov je v tomhle nezničitelný a neopakovatelný. Zažil jsem svého času některé dost často vyslovované názory, že by nebylo těžké Jiráskův Hronova přeložit. Myslím, že bylo. Pro tu atmosféru, jež je na něj vázána a jež stále žije a obnovuje se.

13 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše