• Martin Rumler

Na scéně vidíte interpretace našich pocitů

Rozhovor se souborem Nové divadlo! YASS!!! Svitavy



Jak vznikala tato inscenace?


Matěj Nárožný: V rámci festivalu na JAMU během asi týdne. Možná spíše během tří večerů.


A vznikal konečný tvar kolektivně?


Všichni: Ano.


Podstatnou součástí inscenace je hudba a zvuk. Kdo je autorem?


Tomáš Mohr: Autorem jsem já, ale konkrétní skladba je od britského producenta Andyho Scotta.


A světelný design je pevně daný, nebo počítáte s prvkem improvizace?


Matěj Nárožný: Není tam improvizace. Musí to jít přesně krok za krokem. Vznikal zase kolektivně. Promítli jsme do něj pocity spojené s barvami a taky naše předchozí divadelní zkušenosti a práci.


Vycházeli jste z poezie, konkrétně z básně Terezy Ondryášové. Kdo si ji přečetl první?


Tomáš Mohr: Já.


A pak jste si ji přečetli i vy ostatní?


Matěj Nárožný: Přečetli a na scéně je výsledek toho, co to v každém z nás i v nás dohromady zanechalo. Je to interpretace pocitů.


Kdo u kolektivní režie řekne, tohle je nejsilnější pocit z básně, to tam necháme?


Marcela Plíhalová: Většinu zkoušek jsme se jen dohadovali o tom, kdo co za tím vidí, protože jsme se nemohli sejít. Snažili jsme se to udělat tak, aby si zachoval to svoje. A zároveň, aby s tím souhlasili ostatní.


Aneta Mrázková: Hádali jsme se, co co znamená. Byl to chaos.


Matěj Nárožný: Hledali jsme pohyb a akci, které zachovají interpretaci nás čtyř.


Marcela Plíhalová: A to se ty naše pocity každou chvíli mění. Po nějaké době v tom vidíme sami něco, co jsme předtím neviděli.


A měníte kvůli tomu inscenaci?


Všichni: Ne


Aneta Mrázková: Možná upravujeme spíše technické věci podle toho, jak nám sedí prostor.


No a co prostor za hledištěm Sálu Josefa Čapka?


Matěj Nárožný: Naší podmínkou byl nedivadelní prostor. Premiéru jsme měli v blackboxu, pak jsme na přehlídce hráli plus minus na jevišti a mělo to zase jinou atmosféru s vysokými stropy a provazištěm. Ale ohlas nebyl moc dobrý, takže jsme se rozhodli vznášet požadavek na nedivadelní prostor, což je na divadelních přehlídkách problém, jak jsme zjistili. V Písku nás narvali do orchestřiště. Byl to mnohem menší a mnohem stísněnější prostor než předtím. Když jsme přijeli sem, byl jsem docela zaskočený. Ale nakonec jsme spokojení.


Marcela Plíhalová: Máme prostor, jen tu jsou drahé podlahy, tak o ně nemůžeme nic rozbíjet.


Matěj Nárožný: Ale zase tu slyšíme z předsálí hluk z baru a to je fajn, nevadí nám to. Takže jsme rádi aspoň za tohle hrací místo.


Aneta Mrázková: Jednou jsem hráli i venku na zřícenině. Jsme rádi, když červeným světlem můžeme projet celý prostor a najít v něm zajímavosti.


Matěj Nárožný: Ideální by byla tovární hala.


Martin Rumler


2 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše