• Jana Soprová

Líbí se mi Váchalův zvukomalebný jazyk


Rozhovor s režisérem Divadla NA HOLOU Hořovice Ludvíkem Říhou Řeřichou



Jak jste přišli na nápad udělat zrovna Váchalův Krvavý román?


Měl jsem to v hlavě už dlouho. Dokonce to byla jedna z prvních knih, které jsem si koupil po revoluci. Vydal to tehdy pan Ladislav Horáček v nakladatelství Paseka jako první knihu. Zasáhla mě. Tehdy jsem netušil, že někdy v budoucnu budu dělat divadlo, ale v hlavě to bylo. Člověk má ovšem ostych, říká si: je to známé dílo, my to nějak jako soubor pojmeme a lidi budou říkat, že jsme to neudělali podle jejich představ. Když už to trvalo hodně dlouho a já vyčetl všechny svoje oblíbené knihy a témata, řekl jsem si, že to zkusíme. Ještě jsem se potkal s Ladislavem Horáčkem a povídali jsme si o tom u pivka. On se na to těšil, ale realizace už se bohužel nedočkal. Nakonec jsem zjistil, že jsme se toho vůbec nemuseli bát, protože spousta lidí Váchalův Krvavý román nezná. Dokonce se stalo, že za námi po představení přišel jeden divák a ptal se, jestli ten Váchal opravdu žil.


Co vás na Krvavém románu tak zaujalo?


Líbí se mi ten jazyk, je velmi zvukomalebný. Proto je tam vypravěč, protože ten text v podstatě nejde převést do přímé řeči. A kromě toho jsme tam dosadil postavu Smrťáka, který v knížce taky není.


Co bylo na realizaci vůbec nejtěžší?


Nejtěžší byly lockdownové pauzy. Vždycky jsme začali, udělali kus, pak se to zaseklo a my jsme zkoušet nemohli. To se pak začíná v podstatě znovu. Jinak to hledání správného tvaru je krásné, jsou to hodiny a hodiny, kdy hledáme nějakou choreografii. Původně mělo představení hodinu deset, a tak jsme před Hronovem škrtali a škrtali. Jsme zvyklí z domova, že na festivalech je úplně jiné publikum. U nás s tím lidi jdou, a na Chrudimi najednou bylo takové to „mrtvé publikum“. Kluky to zaskočilo, takže jim to nešlo, a tak jsme se rozhodli hru trochu upravit a zkrátit.


Když připomínáte Chrudim, v tamním zpravodaji se objevily recenze, které upozorňovaly na genderové problémy inscenace…


I rasové… My si fakt dáváme pozor, abychom nebyli příliš lascivní, a už vůbec ne rasističtí. Fakt jsem byl překvapený, ale byl jsem rád, že se ta debata nerozšířila do širšího pléna, podle mě to nechtěl nikdo komentovat.


Co nového připravujete?


Každý nový projekt potřebuju nejprve vidět v hlavě jako animovaný film. Když si představím vizuál, loutky, tak můžu začít pracovat. Ale zatím to tam není, takže o nové věci ještě nechci mluvit. Musím říct, že animovaný film mě fascinuje, kdybych byl mladší, určitě bych se do něj pustil. Takhle jsem rád, že mám aspoň divadlo.


-jas-


4 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše