• Josef Jan Kopecký

#Hronovjeláska

Nechci ani vyslovit, kolik let jezdím na Jiráskův Hronov. A vlastně se pořád na různých místech ptám, čím je právě tento festival tak výjimečný, že se stává pro většinu svých návštěvníků celoživotní láskou.



Odpovědí se mi za to více než čtvrt století dostalo mnoho, ale vlastně si jsou dost podobné. Hronov je místem setkání. Setkání s lidmi, přáteli, divadlem, kulturou, místem, které se jednou za rok stává průsečíkem cest, pojítkem životů, místem, kde se navazují vztahy, kde sdílíme zážitky, pocity, životy. Kam se člověk chce vrátit, protože je mu tu dobře, protože se na jeden týden ocitne v jiné dimenzi. V alternativním časoprostoru. Je to intenzivní týden, který člověka pohltí – a nepustí. Už nikdy.


Pravda, návraty do reality bývají po Hronovu těžké. Optimista ale už v neděli ve Stovce ví, že do příštího festivalu zbývá 357 dnů. Pesimista se ptá, zda existuje život po Hronovu.

Úvodník jsem nadepsal hashtagem. To proto, se v tomto krátkém sloganu pokoušíme zformulovat to, co fotku (nebo co sdílíme) nejlépe definuje. A Jiráskův Hronov má za poslední roky hashtagů několik. #jedunaHronov #prostěHronov. Těmito hesly se k tomuto festivalu a komunitě lidí, kteří ho tvoří, hlásí na sociálních sítích. A vystihují ho hezky. Narazil jsem ovšem na hashtag nový, který se mi moc zalíbil a který je též vypovídající, sdělný, výstižný: #Hronovjeláska

5 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše