• Veronika Matúšová

Frak po dědečkovi nevyhazovat!

Hana Peterková se stará o kostýmy hronovských divadelníků, na starost má taky půjčovnu převleků pro veřejnost. Na lidi má oko a ví kam sáhnout, vždyť taky každý kus oblečení, který hronovská divadelní šatna má, prošel jejíma rukama.


Vy pocházíte z Vrchlabí, že?

Ano, tam jsme měli národopisný soubor Horal.Marie Kubátová mi vždycky říkala„nic kalýho zpod Žalýho“ a taky mi psala „poudačky přímo do déršťky.“


Jak jste se dostala k divadlu?

Už jako dítě. Poprvé jsem stála na jevišti asi v šesti nebo sedmi letech, hrála jsem v souboru ve Vrchlabí. Pak jsem měla pauzu a k divadlu se vrátila, až když ho začala hrát moje dcera. Asi dvě role jsem měla v Náchodě a pak jsem začala dělat nápovědu v Hronově. No, a tady potřebovali občas nějaký kostým spravit. Tak jsem se ujala jehly a nitě a stala se kostymérkou. Bylo potřeba dát spoustu kostýmů do pořádku. Tou dobou, asi před dvaceti lety po rekonstrukci divadla, byly všechny kostýmy naházené pod jevištěm v orchestřišti. Tak jsem se do toho pustila.


To musela být spousta práce.

Jezdila jsem každý den. Co šlo vyprat, jsem vyprala, něco jsem vyřadila a začala to tady všechno rovnat. Opravdu každý kus oblečení, který tu je, prošel mýma rukama. Teď je náš fundus tak dvojnásobný, něco přináší lidi – třeba moje kamarádka jednou našla frak po dědečkovi, tak jsem jí říkala, ať ho hlavně nevyhazuje. A já jsem chodila po hrabacích, například když jsem sháněla košile – chlapi jsou dneska větší než kdysi, potřebovala jsem něco, do čeho se budou vejít. Pak jsme otevřeli půjčovnu. Rozjížděla se pomalu, ale dneska mají lidi zájem, stálí zákazníci jsou třeba lidi z náchodského zámku. Pořád mě to baví.


Z jaké doby je nejstarší kostým, která tu máte?

Šaty, které sem věnovala jedna paní po své babičce, nebo prababičce. Jsou tak z roku 1910 –na opravdu štíhlou, útlou děvu, pošité flitry, které jsou jako film. Kdyby se namočily, tak se rozpustí. To je vzácnost. Potom jsou tu kostýmy z válečné doby. Pro dnešní herce malé.


Na jaké divadlo Vás nejvíc bavilo herce oblékat?

Vzpomínám ráda na Pygmalion, to jsem byla pro kostýmy v Mahenově divadle. A taky na Obchodníka s deštěm.


Sledujete, jak se kostýmy povedly jiným souborům, když jste v divadle?

Určitě. Třeba v sobotu jsem byla na Slaměném klobouku (soubor Vojan) a byla jsem nadšená. I ze scény, ta mě fascinovala. Když zvládají scénu rychle přestavovat sami herci, je prostě bezvadné.


Máte tu nějaký kousek oblečení, o kterém jste si nemyslela, že se někdy využije a přece se nakonec hodil?

Věci z krimplenu, z 60. let. Mám tu pár takových šatů.


A máte nějaké své oblíbené historické oblíbené historické období?

Mám ráda módu 30. let, o tu je největší zájem i v půjčovně.To byla doba elegance. I u mužů, ti nosili vestičky, pruhované kalhoty, klobouky a slamáky, dámy taky kloboučky.


Vybavuje se Vám někdo, komu divadelní kostým vyloženě sedl, prokoukl v něm?

Jsou takoví, kteří zkouší a pak řeknou: „Podívejte se, jak mi to sluší.“No a pak to ještě doladíme. Vždycky společně konzultujeme před zrcadlem. Najednou člověk zjistí, že mu sluší klobouk, který by si sám nikdy nevybral.


Máte nějaký speciální zážitek z Jiráskova Hronova?

Třeba loni se stalo, že přijel soubor s tím, že jeden z herců zapomněl svůj kostým na minulé štaci. Měl roli, která byla na jevišti hodně vidět. Tak řekl, co by si představoval a já na to: „Víte, vy máte štěstí, já tady mám oblek po mém muži, který tomu odpovídá.“


A konkrétní hra, která Vám utkvěla?

Třeba Zelňačka, kterou tu hrál jeden slovenský soubor. Úžasná parta, zelňačka voněla po celém divadle.


13 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše