• Jaromír Hruška

Do sklepa tanečním krokem



Soubor Literárně dramatického oboru ZUŠ B. Jeremiáše z Českých Budějovic se pod vedením Lenky Šestákové představil svou inscenací adaptace gotického westernu Richarda Brautigana Hawklinská nestvůra.

Richard Brautigan jako americký literární idol 60. a počátku 70. let minulého století je znám především pro své dvě zřejmě nejslavnější prózy „Chytání pstruhů v Americe“ napsané v roce 1967 a „V melounovém cukru“ vydané o rok později. Jde o beatníka respektovaného i díky své schopnosti parodovat konvence a vytvářet nové kombinace různých žánrů. A právě Hawklinská nestvůra je toho ukázkovým příkladem, kdy v případě tohoto díla dochází ještě k dalšímu fenoménu, a to je demýtizace Ameriky jako „země zaslíbené“, kde každý jedinec může realizovat svůj sen o svobodě. A konkrétně oblast tzv. Divokého západu, kde už např. Twain či London pokládají základy žánru, který dnes označujeme jako „western“. Nebyl by to Brautigen, kdyby svou tvůrčí invencí nepopustil uzdu fantazii a nezačal tento žánr, ještě v kombinaci s gotickým románem dovedně, humorně parodovat a až „váchalovsky“ vrstvit.

Na straně jedné stojí westernová konvence černobílého vidění světa (hrdina nebo padouch) u mužských postav nebo svět neposkvrněné panny versus dívky či ženy s temnou minulostí a nevalným charakterem v ženském pojetí postav. K tomu Brauting mistrně přidává motivy z tradice gotického románu např. motiv dvojic, dvojčat a dvojníků. Dva pistolníci nebo dvě slečny Hawklinovy. Dále pak viktoriánský nábytek nebo starý komorník. Anebo zase westernové „rekvizity“ jako farář, bar, alkohol a kletba. Děj je rozbíjen do krátkých frekvencí, kde se jedná v duchu groteskně-komických situací ukončených překvapivou pointou. Pistolníci Geer a Cameron nejsou ztělesněním ctností a mravních hodnot. Jejich hlavními cíli jsou jídlo, peníze a sex, ale přitom představují protiváhu zla. A podobná hitparáda kontrapunktu je vlastní celé předloze a do jisté míry i inscenaci ZUŠ B. Jeremiáše.

Neustále zpochybňování reality, bláznivý happy end i tvořivé stírání rozdílů mezi „vysokým“ a „nízkým“ jsou v inscenaci stejně jako v předloze tématizovány a většinově řešeny divadelní zkratkou. Bohužel, v touze po obsáhnutí co největší porce děje předlohy inscenaci dochází v průběhu představení dech. Snad to bylo i prostorem, kde by zkrácení drah hereckého jednání tomu velmi prospělo. Velmi dobře herecky i pohybově vybavení studenti, kteří za po kostýmního znaku a abstraktní „minecraftové“ (bedničky) scénografie notnou část inscenace dokážou provokovat naši představivost a fantazii. A tím také vytvářet tak fantazijně bohatý svět předlohy. S blížícím se závěrem se (minimálně v představení, které jsem mohl vidět) vytrácela gradace a toužebně očekávané divadelní vyvrcholení. A jak říkám, mohl to být reprízy a protože všechny rekvizity i herci plní entuziazmu jsou na svém místě. A díky za dramaturgickou volbu předlohy.


Jaromír Hruška


6 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše