• Jana Soprová

Děti toužily dělat závažný horor

Rozhovor s režisérkou Lenkou Tretiagovou


Odkud přišel nápad na Strašidelnou pravdu?


Děti řekly, že by chtěly dělat horor. Jsou v pubertě a strašně toužily dělat závažný horor. A když jsme se o to pokoušeli, zjistily, že navážno to asi na divadle nepůjde, s jejich schopnostmi. Tak jsme sáhli po Šrutovi, a tak se jim podařilo si tu touhu splnit, ale v takové trochu grotesce.


Mají děti možnost začlenit do představení vlastní nápady?


Určitě. Ta předloha je droboučká a bylo třeba vymýšlet. Měly tedy rok na to, aby si všechno vyzkoušely. Šly přes stínohru, přes pohyb. A pak se vybíralo a skládalo dohromady.


Hlavního představitele si pamatuju z inscenace Republika na nás čeká…


Ano, hrál tam myšlenku Rašína. A kdysi dávno, když byl malý, tak hrál Pitrýska a hrál taky pana redaktora v Hlásné troubě. Je to talentovaný kluk, kterého hraní strašně baví a těší ho mít odpovědnost za roli.


Zvládáte koordinovat velké množství lidí na scéně. Co je na práci s dětmi pro vás nejdůležitější?


Mně ta práce přijde krásná. Pro začátečníky je asi nejdůležitější správně je motivovat, aby chtěli, aby z toho měli radost a nestala se z toho jen nějaká rutina nebo plnění příkazů.


Jak dlouho se jeden takový projekt zkouší?


U kratších kusů, jako je Strašidelná pravda se to dá zvládnout během poměrně krátké doby. Je to začátečnická skupina, tak se zkoušelo půl školního roku. Mají hodiny dvakrát týdně a v těch hodinách to zvládnou udělat.


U Klapzubovy jedenáctky, kterou jste k Strašidelné pravdě přidali, bylo asi třicet lidí!


Bylo jich dokonce čtyřicet. Tam bylo zkoušení složitější. Šlo o spojení různých věkových skupin. A každá skupina si to nejprve osahávala zvlášť ze svého pohledu, a pak se to muselo pospojovat na soustředění.


Je mezi dětmi řevnivost nebo spíše spolupráce?


Spolupráce, a my je k tomu vedeme. Každý se uplatní tak, jak chce, jak se cítí. Někdo chce mít větší role, někdo chce být v pozadí a užívat si to společenství.


V minulosti jste hodně cestovali do zahraničí, ale covid to přerušil. Jak vypadá situace dnes?


Když jsme nemohli do zahraničí, dělali jsme projekty v našem pohraničí , to bylo taky moc zajímavé. Právě toho Havla jsme vozili do pohraničí, a teď v srpnu pojedeme na festival Francie.


-jas-


14 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše