• Jan Duchek

Co teď?


Bylo to jasné od chvíle, kdy 90. Jiráskův Hronov začal, ale člověku se to až na dvě nebo tři tísnivé připomínky vesměs podaří potlačit, přehlížet. Pravidelně se mi tudíž stává, že jsem na konci Jiráskova Hronova tímto koncem nemile zaskočený. Dnes už to zkrátka přehlížet nejde, festival skončil. Po krátkém intenzivním období, kdy festival je, nastává ta horší část roku, kdy festival není.


Mohl bych sice tvrdošíjně setrvat a konec festivalu ignorovat, ale penzion, ve kterém bydlím, po zbytek roku nefunguje. Z náměstí zmizely občerstvovací boudy a zůstaly jen vodotrysky, které způsobují, že se vám chce čůrat a najednou dělají dost velký hluk, díky, že tam jsou. Ze sálů a jevišť zmizí divadlo, zase se tam vesměs bude cvičit jóga, pilates a aerobik. Z parku zmizí i ta jeviště. Před Tritonem se přestane zpívat. Personál Tritonu odveze zbytek rýnského ryzlinku na skládku nebezpečného odpadu a bude nabízet víno. Vrátí se lidé, kteří před festivalem utekli, milovníci klidu


To všechno by se snad, částečně dalo překlenout, protože to jsou více či méně podružnosti, jedno však překlenout nelze, nebudete tady vy. Co kdybychom zůstali všichni ještě týden? To nevadí, že program skončil, uděláme si svůj, jsme přece divadelníci. Divadelníci přeci nemusí jet do ZOO, když chtějí vidět medvěda. To, co ale potřebují je publikum, ovzduší nabité kreativitou, atmosféru důvěry a sounáležitosti, otevřené mysli.


Jiráskův Hronov není instituce, rodinné stříbro, budovy. Jiráskův Hronov je cosi jako polární záře. Nakupenina kreativní energie v prostoru. Iluze, která vznikne soustředěním tvůrčího potenciálu, radosti z tvorby a neuvěřitelné ochoty tvorbu všemožně podporovat do jednoho místa. Bez vás je něco takového nemožné, jakmile tvůrčí napětí a množství nadšení poklesne pod určitou mez, iluze zmizí a zůstane obyčejná realita. Potřebujeme se, a proto se zase sejdeme.


Hlavně ale obrovský dík všem, kteří jste svojí prací pro festival přispěli k tomu, že se tenhle dechberoucí úkaz mohl opakovat, dokonce i v době koronavirové. Osvětlovači a technici, osazenstvo infocentra, recepce v Prajzku, obsluhy v restauracích a v divadelním baru, kamkoli jsem se letos hnul, potkával jsem neuvěřitelně milé, usměvavé, ochotné lidi. To je snad dokonce největší inspirace, kterou mohl letošní JH nabídnout. Potlesk v sálech zněl i pro vás.


Jan Duchek





24 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše