Zikmund Smiřický ze Smiřic byl ve své době jeden z nejbohatších lidí království. Dal svou starší dceru Elišku Kateřinu r. 1606 uvěznit na hradě Kumburku, protože udržovala milostné styky s panským kovářem. Proto se po jeho smrti stala dědičkou majetku její mladší sestra Markéta Saloména, která byla provdána za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka. Objevil se ale Jindřich Ota z Vartemberka, zvaný Kulhavý, a jedné noci r. 1619 ji z vězení unesl a oženil se s ní. S pomocí jeho vojáků byla Eliška Kateřina uvedena do jičínského zámku a Jindřich Ota vznesl nárok na část panství Smiřických. Když dne 1. února 1620 sepisovala komise v jičínském zámku inventář majetku, došlo k výbuchu, při kterém zahynulo celkem 41 osob včetně Elišky Kateřiny. O tom, jak k výbuchu došlo, nejsou spolehlivé zprávy, protože všichni svědkové při něm zahynuli, ale ve většině zpráv se vina přičítala Elišce Kateřině. Po této události byl Jindřich Ota uvězněn a Markéta Saloména zůstala dědičkou celého majetku. Jindřich Ota z vězení uprchl a v roce 1625 byl svými poddanými zabit.
Právě tuto historickou událost použil Oldřich Daněk po svém. Rozebírá vztahy mezi kočovnými herci, jak se navzájem přesvědčují a doplňují a hledá jejich prostřednictvím, proč vlastně jičínský zámek mohl vyletět do povětří.

Slovo režiséra:
Hra se odehrává v Daňkově oblíbeném období třicetileté války a patří do skupiny autorových děl s menším obsazením. Tato skutečnost však naštěstí není měřítkem jejích kvalit. Právě naopak. Jde o kus původně vytvořený pro dvojici J. Brejchovou a J. Hanzlíka, kteří jej ve spolupráci s O. Sklenčkou a později I. Rackem uváděli.
Vypráví o partě potulných komediantů a vyjadřuje obdiv ke komediantství v jeho původní podobě, kdy jen posedlost divadlem umožňovala vydržet krutou dobu.
Tato hra je vlastně o nás, hercích, kteří trávíme svůj volný čas právě tím komediantstvím. I my jsme posedlí vyprávěním. Nemyslíme si, že lidé mají dost svých vlastních příběhů a věříme, že všechna lidská srdce ještě nezkameněla. Tak vám, divákům, na jevišti otevíráme ta svá a doufáme, že jim budete naslouchat.

O Divadelním spolku bratří Mrštíků:
Kořeny divadla v Boleradicích sahají do konce devatenáctého století. Novodobou historii počítáme asi od roku 1980, kdy začal divadelní soubor pracovat v obdobném složení jako dnes. Jen někteří členové odešli do divadelního nebe a ti, kteří zůstali, zestárli a přivedli do souboru své děti, vnoučata a přátele. A tak divadelní soubor žije svůj život, stejně jako všichni ostatní mimo něj. Během let se dostavily úspěchy v podobě účastí na okresních, krajských, ale také národních přehlídkách (Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, Popelka Rakovník, Jiráskův Hronov).
V současnosti má divadelní spolek v Boleradicích asi 60 členů, z nichž se většina zapojuje do práce spolku, která nespočívá pouze v inscenování her, ale také v dalších aktivitách a akcích. Divadelní soubor má velkou výhodu v tom, že může působit v budově krásného divadla, jehož majitelem je Jednota Orel Boleradice. Divadelníci však v budově nejen hrají, ale také se starají o celý její provoz a údržbu. Tady už se koníček stává pořádným koněm, který dá zabrat. Ale zatím jej společnými silami zvládáme a hodláme v tom pokračovat…